Odjakživa mě fascinovala technika. Od velkých strojů, jako jsou letadla, bojová technika, auta až po tu menší, jako jsou např. fotoaparáty. Hodinky ale vedly na plné čáře. U nich je ještě přidaná hodnota v tom, že se jemná mechanika často spojí s zlatnickou zručností a vznikají malá umělecká díla. To se také promítlo v mém rozhodování, co dál studovat po maturitě. Měl jsem možnost pokračovat dál v IT oboru na vysoké škole, ale uvědomil jsem si, že virtuální svět není pro mě.

Hodinářská škola v Jihlavě mi přišla jako ta jediná správná “brána” do světa hodinek.

Náplň učiva byla obsáhlá. Pan učitel Ondráček s paní mistrovou Peřinovou odvádějí opravdu skvělou práci a jen díky nim je tento obor v České republice stále naživu. I když mi studium dalo ty nejpodstatnější základy, bylo to pouze takové “přičichnutí” k hodinařině.

Ty potřebné dovednosti a zkušenosti se získají až praxí nebo od zkušenějších hodinářů. Na to jsem měl štěstí, protože jsem se mohl učit od opravdových mistrů v oboru. A to už během studia, kdy jsem podstoupil stáž v autorizovaném servisu velkých švýcarských značek v Brně.

Svou pracovní kariéru jsem započal v jednom renomovaném pražském servisu, kde jsem pracoval na značkách typu Omega, Breitling nebo IWC. Podstoupil jsem také řadu školení, která pro mě byla velkým přínosem. Například ve švýcarském městě Biel, kde jsem se mimo jiné naučil i opravovat hodinky disponující coa-xiálním krokem.

Pro servis Onyx jsem se rozhodl, protože tu vidím největší potenciál rozvoje. A je tomu tak. Majitel, Rudolf Kalivoda, hodinařinou doslova žije a neustále posouvá celý servis dopředu a s tím i nás všechny. Neustále se tu pracuje na nových technikách a postupech a pořizuje se nové vybavení, aby provedená práce byla co nejlepší a zákazník byl spokojený. I co se týče servisovaných značek, je zde rozpětí opravdu obrovské.